Helena Havelka Baronová a Miloslav Havelka
Helena Havelka Baronová a Miloslav Havelka se dlouhodobě snaží o propagaci hanáčtiny. Toto nářečí je vedle krásných krojů, lidové kultury a krajiny jedním z charakteristických rysů Hané, největšího tradičního moravského regionu. Manželé Havelkovi sami o svém životě a své novinářské, propagační a osvětové činnosti napsali:
„Hanácký zpravodajský web Furtovnik.cz je vlastně ‚rodinný podnik‘, který má redakci u nás doma v Přemyslovicích. A jak se to tak přihodilo? Mrzelo nás, že jsme vlastně už poslední generace, která doma vyrůstala v tradičním hanáckém prostředí. Hanáčtina je našim rodným jazykem, kterým doma i v rodině přirozeně mluvíme. I když místo, kde dnes společně žijeme, je na půl cestě od našich rodišť – Jednova a Pěnčína.
Křtěna ,svatou vodou‘ na poutním místě v Jednově jsem já Helena Havelka Baronová. Už v 11 letech jsem začala v jednovském kostele varhaničit, založila a vedla místní smíšený pěvecký sbor i místní scholu, s níž jsme vystupovali také mimo farnost na různých festivalech, rádiu Proglas… V Luhačovicích nám dokonce předávala cenu paní Dana Zátopková. Ale tím to nekončilo. Víc jak 10 let jsem trávila zpíváním se skupinou Rose Band. A je docela možné, že jsem se spoustou z vás potkala i touto cestou. Se svým budoucím manželem jsme tvořili součást redakce Týdeníku Prostějovska. V té době jsme už začali spřádat společné plány pro vlastní hanácký webový portál Furtovnik.cz.
Naopak Pěnčín je rodištěm mým – Miloslav Havelka. Po maturitě na železniční průmyslovce v Břeclavi jsem po vzoru Bohumila Hrabala nastoupil jako výpravčí, a tím jsem dodnes. Na přelomu milénia jsem začal externě psát pro tehdy se rozjíždějící Prostějovský večerník, po 12 letech jsem přesídlil do Týdeníku Prostějovska. Mezi tím jsem příležitostně psal také pro celoplošná periodika, od roku 2005 začal vydávat stolní kalendář Konicka, na kterém nyní samozřejmě pracujeme ‚furt‘ a společně. Stejně, jako na Rádiu Haná, jehož jsme už několik roků součástí. Nápad se společným Furtovnikem vzešel tak nějak spontánně. Oba pocházíme z podobného prostředí, i když také zde jsou patrné rozdíly :-). Kdo se trochu vyzná v hanáckém nářečí, dobře ví, že dědina od dědiny je to trochu jinak. A my přece jenom jsme od sebe vyrůstali vzdáleni přes 3 vesnice… Ale vážně. Hanák s Hanákem se vždy domluví. Nicméně jsme byli v začátcích upozorňováni, že něco má být tak nebo jinak. Jsme si vědomi, že současné hanácké nářečí je jiné, než třeba u našich prarodičů nebo někdy před 100 lety. Je to ale také důkaz, že je to stále živý jazyk, stále se vyvíjí a přejímá nové výrazy, tak jako každý jiný hovorový jazyk. Ve Furtovniku nebazírujeme na tom, jak si kdo pamatuje hanáčtinu od svých předků, i když on sám už tak nemluví. Používáme ji jako současný živý dialekt, naše zprávy jsou takové, jak si je lidé poví, když se potkají před obchodem nebo u kostela a chtějí si něco říct. S nadhledem, ale vždy pravdivě!“
