Osobnost Moravy 2018

Václav Obr

Restaurátor starožitných kočárů a ředitel Muzea kočárů v Čechách pod Kosířem. Muzeum se může pochlubit ojedinělou a největší sbírkou historických kočárů, saní a luceren. Na internetových stránkách muzea se píše: „Každý člověk se postupem času a stárnutím s přibývajícími zkušenostmi stává patriotem, člověkem, který miluje své blízké, rodinu a samotnou zemi, ve které žije. Všechny tyto pocity ale spojuje něco, co naši předkové cítili jako samozřejmost; je to víra, která podporuje našeho ducha. A to je právě jedna z hlavních myšlenek muzea kočárů, která by měla oslovit každého z mladších či starších, který překročí práh a ocitne se na půdě, která byla prolita potem našich předků, na místě, kde není prostor pro špatnosti a komerci dnešního mnohdy prázdného života. Strávený čas v muzeu, který vás přivede k zamyšlení nad věcmi, které by vás možná nikdy nenapadly, bude tím, co vás pohladí a osloví. V muzeu uvidíte, jak se snoubí řemeslný um našich předků s duchem, kterého vdechli do každého kočáru. Uvidíte kombinaci skvostných kočárů, které sloužily člověku v těch nejradostnějších chvílích života, ale i takové, které se vybíraly na poslední cestu. Je to unikátní sbírka, která díky této skladbě nemá ve světě obdoby a ve vás probudí pocity, které posílí vaši mysl i ducha pro další cesty vaším životem.“ V rozhovoru pro noviny Profesní Magazín pan Václav Obr pronesl tato pěkná slova: „Při této práci se vžívám do pocitů dávných stavitelů a snažím se pochopit jejich odhodlání, které vkládali do svých životních cest.“ Pan Václav Obr aktivně pořádá různé akce v oblasti prezentace historických kočárů. Restaurované a funkční kočáry pravidelně „účinkují“ v různých filmech s historickou tematikou. Václav Obr se také dříve věnoval na vrcholné úrovni kulturistice.

Arnošt Goldflam

Skvělý moravský herec, dramatik, režisér, pedagog a spisovatel se narodil dne 22. září 1946 v Brně, v židovské rodině. Po absolutoriu Střední všeobecně vzdělávací školy začal studovat medicínu, po dvou semestrech odešel. Pracoval postupně v dělnických profesích jako slévač, jádrař a dále v Královopolské jako rozpočtář. Následovalo studium JAMU, již tehdy hrál drobné role na divadle. Po studiu působil v brněnských divadlech Večerní Brno a Divadlo X, od studijního věku taktéž vystupoval v Divadle na provázku. V letech 1978 až 1993 působil v divadle HaDivadlo. V 80. letech začal být obsazován do menších filmových a televizních rolí. Největší ohlas měly role Arnošta ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag a Lustiga ve snímku Lotrando a Zubejda. Další filmy a seriály, kde se objevil, jsou např. Otesánek, Modrý Mauritius, František je děvkař či Proč bychom se netopili. V nynější době režíruje divadelní hry a učí na JAMU a DAMU, profesorem pro obor dramatická umění byl jmenován s účinností od 5. listopadu 2007. Je mimo autorem scénáře divácky oblíbené a recenzemi dobře hodnocené satirické divadelní hry Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně.

Zdeněk Junák

Známý brněnský herec, dabér a rozhlasový moderátor. Již jako chlapec hrál několik dětských rolí. Po studiu na JAMU působil rok v Divadle pracujících v Gottwaldově (dnes Městské divadlo Zlín), poté mezi lety 1975-1992 v činohře Státního divadla v Brně (dnes Národní divadlo Brno) a od roku 1992 působí v Městském divadle v Brně. Širokému publiku znám např. z role četníka Ambrože v televizním seriálu Četnické humoresky. Moderoval či moderuje rozhlasové pořady Písničky od srdce (ČRo Dvojka), Rendez-vous s Junákem a Srdcovky Zdeňka Junáka (ČRo Brno).

Miroslav Kobza

Úspěšný novinář, fotograf, autor dramatických a písňových textů, spisovatel a rozhlasový dokumentarista se narodil 7. dubna 1969 v Zábřehu na Moravě. Pracoval jako novinář a později šéfredaktor v týdeníku Region, posléze jako redaktor týdeníku Moravský Sever. Od roku 2002 do roku 2014 byl vedoucím slovesné redakce Českého rozhlasu Olomouc. V současné době pracuje jako redaktor publicistiky. Vytvořil několik desítek rozhlasových dokumentů a publicistických pořadů zaměřených na technické památky, historii Moravy a Slezska, přírodní zajímavosti, cestování atd. Je autorem několika rozhlasových her a dramatizací a jako dramaturg se podílel na vzniku mnoha rozhlasových adaptací literárních děl. Napsal předlohu pro čtrnáctidílný cyklus pohádek z oblasti severozápadní Moravy „Povídánky od nitěných knoflíků“. Má za sebou desítky rozhlasových dokumentárních pořadů zaměřených zejména na známé osobnosti a regionální téma střední i severní Moravy a Slezska. Je autorem rozhlasového cyklu Od Pradědu na Hanou, který Český rozhlas Olomouc vysílá od roku 2002. Rozhlasových pohlednic z obcí, měst, ale i z přírody, míst zapomenutých i známých bylo odvysíláno už více než 1400. Společně se spisovatelkou Irenou Šindlářovou je autorem tří knih věnovaných řekám, pramenům a potokům Severní a střední Moravy. Putování krajinou studánek a pramenů, Tepny krajiny a Řeky Moravskoslezského kraje. Je také autorem redakční úpravy knihy Františka Šmídy: Mé vzpomínky z vojny 1914 – 1919, vydané nakladatelstvím Poznání v roce 2014. V roce 2015 vydal v nakladatelství Regia knihu „Cestou necestou za tajemstvím Hrubého Jeseníku“. Jako kytarista, zpěvák, hráč na foukací harmoniku, kapelník a zároveň textař a skladatel hudby působil v několika hudebních seskupení se zaměřením od folku přes rock po rythm and blues. V současné době vede v skupinu Wilsne!. Má za sebou několik samostatných i společných výstav fotografií. Věnuje se jak reportážní a dokumentární fotografii, tak i detailu a krajině.

Janek Vajčner

Janek Vajčner je moravským patriotem, špičkovým sportovcem, propagátorem, instruktorem a trenérem severské chůze – Nordic Walking. Tento zakladatel, koordinátor a místopředseda spolku Moravian Walking, z.s. je průkopníkem a nejznámějším Nordic Walkerem v České republice. Mimo své mnohaleté metodické a instruktorské činnosti mezi širokou veřejností, zaznamenal i mnoho úspěchů v domácích i mezinárodních soutěžích a posunul tento sport i do vrcholové úrovně. Pan Janek Vajčner je například několikanásobný medailista z mistrovství Evropy konaných v letech 2016 a 2017, trojnásobný mistr Evropy a zároveň držitel světového rekordu v Nordic Walking – za 12 hodin ušel severskou chůzí přes 97 kilometrů a zapsal se tak se na stránky České knihy rekordů a historických světových tabulek. V poslední době se také věnuje propagaci jízdy na moravských koloběžkách Kostka.
Janek Vajčner se narodil ve Znojmě a hrdě se hlásí i k rodišti svých předků a městu Strážnice. Byl vychováván k silné tradici vinařství, lidové kultuře a folkloru – sám hraje na husle, tancuje a zpívá. K pohybové všestrannosti byl veden od dětství a to na principech a ve filosofii tělovýchovných jednot Sokol a Orel ( pradědeček Tomáš Gajda byl jeden ze zakladatelů Orla ve Strážnici a první poválečný starosta). Janek svůj vztah k Moravě předává nejen svým synům, ale svými aktivitami hrdě šíří Moravanství i za hranicemi Moravy a ve světě.

Jindřich Machala

Vojenský lesák v důchodu, autor Kroniky Libavska. Tato kniha vyšla v pěti rozšířených vydáních. V současné době se připravuje již její šesté vydání. Je zakladatelem a předsedou výboru Okrašlovacího spolku Lubavia, iniciátor obnovení zřícené kaple mezi Vojnovicemi a Rudoltovicemi. Kvůli necitlivým zásahům sovětských vojáků z kapličky zbyly jen holé zdi. Dnes je díky obětavé práci dobrovolníků kaple pod střechou a s blyštivou fasádou. Pan Jindřich Machala je autorem myšlenky a společně s dalšími členy spolku Lubavia garantem pietního udržování zbytků hřbitovů ve vojenském prostoru Libavá a jedním z aktivistů, kteří se zasadili o záchranu kostela Povýšení svatého Kříže ve Městě Libavá, který armáda chtěla ještě po roce 1989 srovnat se zemí. Dnes má kostel novou střechu, a dokonce i nový zvon.

Darina Nešporová

Učitelka mateřské školy v obci Jívová na Olomoucku. Díky osobní statečnosti a obětavosti v červnu loňského roku zachránila doslova s nasazením vlastního života čtyři děti. Za svůj hrdinský čin obdržela paní Darina Nešporová na Pražském Hradě od prezidenta republiky Zlatý kříž a medaili Olomouckého kraje.

Gustav Aulehla

Gustav Aulehla se narodil 13. června 1931 v Olomouci. Svůj první fotoaparát (přístroj značky Lord) dostal k šestnáctým narozeninám od své babičky. Za první vydělané peníze si koupil aparát Flexaret, ten však technicky nevyhovoval umělcově potřebě zachytit proměnlivé okamžiky života, proto ho odložil a místo něj krátce používal fotoaparát Werra. Nejlepší snímky ale pořídil přístrojem značky Leica, kterému zůstal věrný po celou dobu své tvorby. Tvůrčí myšlení Gustava Aulehly hluboce ovlivnily umělecké principy francouzského fotografa Henriho Cartier-Bressona, zvláště tyto jeho zásady:
Nezasahovat do děje ani do výsledné podoby fotografie, kompozici chápat jako hotovou v okamžiku stisknutí spouště fotoaparátu, nepořizovat dodatečné výřezy při zvětšování snímků, nearanžovat ani neovlivňovat scény před kamerou. Gustav Aulehla zachycuje motivy domova, výjevy z ulic měst, hospod, koupališť, pracovišť, ale i svateb a pohřbů. Od šedesátých let se zajímá o politická témata. Fotografuje oslavy prvního máje, komunistické manifestace, odhaluje jejich pompéznost a vnitřní prázdnotu. Snaží se vystihnout atmosféru neradostné totalitní každodennosti Krnovska padesátých a šedesátých let s jeho řeckou komunitou a později i všudypřítomnými sovětskými vojáky, kteří zde byli posádkou od okupace v roce 1968. Za svou fotografickou činnost se ocitl Aulehla v hledáčku tajné policie komunistického Československa, byl zadržen a vyslýchán. Před uvězněním ho zachránila amnestie prezidenta Gustava Husáka v roce 1988. Po listopadovém převratu v roce 1989 realizuje Gustav Aulehla výstavy v Ostravě, posléze i v Krnově, Olomouci, Opavě, Praze, Bratislavě a Vídni. Jeho práce jsou součástí fotografických sbírek několika muzejí v České republice i v zahraničí.

doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc.

Vědecký pracovník, archeolog, publicista a popularizátor raných dějin Moravy. Narozen 22. 2. 1960; rodák z Ostrožské Nové Vsi na Uherskohradišťsku. Absolvent Gymnázia v Uherském Hradišti, poté Filozofické fakulty Komenského univerzity v Bratislavě, obor archeologie. Od roku 1985 doposud je zaměstnancem Moravského zemského muzea a vedoucím archeologických výzkumů v oblasti Starého Města, jednoho z nejvýznamnějších mocenských a náboženských center Velké Moravy. V roce 2013 byl jmenován vedoucím Centra slovanské archeologie MZM. Stal se docentem pro středověkou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Je autorem šesti vědeckých monografií, spoluautorem či editorem více než deseti odborných publikací a 250 odborných a populárně laděných studií a statí, stejně jako bezmála 20 výstav a expozic tematicky zaměřených na dobu Velké Moravy, na etnogenezi a christianizaci Slovanů. L. Galuška je členem vědeckých a edičních rad řady domácích a zahraničních prestižních institucí. Autorsky a jako odborný poradce se podílel na mnoha televizních a rozhlasových pořadech, filmech i divadelních představeních, v posledním období např. na filmu „Cyril a Metoděj – apoštolové Slovanů“ (2013, režisér P. Nikolaev), svém trojdílném televizním počinu „Slyšte, Slované“ (2015, režie M. Petřík) nebo hře Městského divadla Brno s názvem „Příběh písmen“ (2013, režie S. Slovák). Je hlavním autorem a vědeckým garantem návštěvnicky velmi úspěšného projektu archeologického skanzenu v Modré u Velehradu, kde se stále podílí na všech jeho prezentačních aktivitách. Bohatá je jeho přednášková činnost pro širokou veřejnost. Za dosavadní práci mu byla udělena řada ocenění, např. Medaile sv. Václava za zásluhy o rodnou obec, Medaile k 800. výročí založení Velehradského kláštera, nebo stříbrná plaketa Archeologického ústavu Slovenské akademie věd, jehož je zároveň členem-korespondentem. L. Galuška má dva syny a vnuka Marka. K jeho zálibám patří hra na kytaru a banjo, rekreační sport, hlavně cykloturistika a plavání, v zimě pak lyže-běžky.

Ing. Radim Slabý

Skvělý botanik, znalec přírody a zakladatel arboreta Makču Pikču u obce Paseka o sobě říká: „Pocházím z Karviné, kam mne i čáp v roce 1969 upustil. První roky si člověk moc nepamatuje, když se narodíme většinou jen jíme, spíme a občas je nás slyšet.
Jakmile byly smysly pohromadě, uchvátila mne příroda v celé své kráse a nezávislosti. Pobyt venku mne fascinoval a začal jsem sbírat nejrůznější rostlinky a dřevinky. Pozorováním přírody jsem nabíral všemožné vědomosti, které se rozvíjejí dodnes. Flóra mne pohltila. Skvělým člověkem pro rozvíjení tohoto zájmu se mi stal dědeček, se kterým jsem trávil velmi mnoho času na procházkách v přírodě, představte si, v okolí Karviné. Zde jsem začal objevovat další a další rostliny, které jsem si časem i pojmenovával a hlavně jsem si všímal, kde je nacházím a co potřebují. V roce 1988 jsem ukončil studium na Střední zemědělské technické škole v Ostravě. Dále jsem se hrnul na vysokou školu, ale první pokus se nezdařil. Vojenská služba mi přidala na letech, po jejím ukončení jsem se dostal na vysokou školu, dnes Mendlova zemědělská lesnická univerzita v Brně, s fakultou v Lednici. Ukončena v roce 1995. Vážím si nesmírně těchto studií, zde se člověk utvářel sám v sobě a neustále se prověřoval, jak chce dále pokračovat. Utvářel se sen, vytvořit si vlastní ukázkovou zahradu. Během povodní v roce 1997 nedaleko Karviné začala realizace tohoto snu. Dřina a první kameny začaly tuto zahradu směrovat správných směrem s šílencem v čele. První ukázkové záhonky, skalky, jezírka, první malá prodejna rostlin s poradenstvím, to vše rychle s nadšením utvářelo Botanickou zahradu v Karviné. V roce 2000 byly hotovy části s čínskou zahradou, s posezením v altánu, s polostinným zátiším, vodopády. Zahrada začala sloužit široké veřejnosti za účelem odpočinku a nabytí odborných informací. Podařilo se předávat na pozorovatele pozitivní energii šílence přeměněnou v toto dílo. Další ukázkovou zahradou se stalo arboretum v Pasece u Šternberka, 3 km pod velmi známým hradem Sovinec. Zahrada s velkým převýšením a hlavně umístěním v přírodě se dnes začíná stávat středem pozornosti, neboť vznikla v místě bývalého lomu, který byl zavezen slévárenskými písky a z části i jiným odpadem. Zde jsem se pustil do realizace svého dalšího snu – přírodní arboretum s náročným terénem a využitím velkého množství kamene a přírodních materiálů. Podařilo se, návštěvníci hradu rádi zavítají i k nám, některé odradí náročný výstup, ale odměnou za to jsou ukázkové scenérie s překrásným výhledem na Hornomoravský úval. Od dubna do října zde neustále něco kvete, člověk si zde odpočine a velmi dobře relaxuje. Tvorba arboreta spočívá ve shromažďování nejrůznějších rostlin celého světa samozřejmě s podobnými podmínkami jako u nás. Práce na celý život.“

Petr Chňoupek

Šéfredaktor Horáckých novin — „listu Západní Moravy“ — v tisku nepřetržitě připomíná, že Třebíčsko je součástí Moravy a udržuje tak moravské povědomí na Vysočině. Známé jsou sloupky Petra Chňoupka, které jsou v Horáckých novinách na první straně. Horácké noviny mají sídlo v Třebíči, vycházejí 2x týdně se 30 tisícovým nákladem s dosahem na celou Vysočinu, včetně severního Horácka. Petr Chňoupek je v současné době členem zastupitelstva obce Mastník, kde žije. Zároveň vykonává funkce předsedy kontrolního výboru obce, kronikáře obce a je členem rady mikroregionu Třebíčsko. Mezi lety 1998 až 2014 vykonával dokonce funkci místostarosty obce Mastník. Od roku 2013 je pan Petr Chňoupek předsedou spolku „Povodí Stařečského potoka“. Spolek se zabývá propagací historie, řemesel, folklóru, zvyků… regionu Stařečska. Dále je v jeho náplni výstavní a přednášková činnost (výstavy k výročím a výstavy místních výtvarníků). V roce 2010 se stal jedním z iniciátorů a duchovních otců (spolu se starostou městyse Stařeč, panem Čestmírem Linhartem) výstavby rozhledny na Pekelném kopci. Rozhledna byla uvedena do provozu v roce 2014. Pan Chňoupek má za sebou několik regionálních vlastivědných publikací a za pozornost jistě stojí ta skutečnost, že je autorem znaků několika obcí, například Mastník, Koněšín, Štěpkov… Pan Petr Chloupek je ženatý a má dvě děti. Není bez zajímavosti, že v případě tohoto velkého moravského patriota se letos jedná již o druhou nominaci na cenu Osobnost Moravy. Ta první byla v úvodním ročníku iniciativy, tedy v roce 2016. Obě nominace jsou naprosto zasloužené.

Výsledky hlasování - Osobnost Moravy 2018