Hlasujte pro Osobnost Moravy 2026:

  • Více

    36 hlasů

  • Michal Ožibko

    Malíř Michal Ožibko do povědomí veřejnosti vstoupil díky realistické malbě, která má fotorealistické až hyperrealistické tendence. Tematicky se ve svých dílech zabývá zobrazováním kompozic běžných předmětů či portrétů, které mají nezřídka existenciální podtext a dále pak parafrázemi starých obrazů, u nichž se snaží o zpřítomnění tématu pomocí současných atributů zakomponovaných do obrazové plochy. Charakter jeho děl je silně iluzivní, díky technice malby, která spočívá v nanášení mnoha tenkých vrstev lazurních nátěrů, a díky níž jeho obrazy mají tak silný vizuální účinek. V případě abstraktních prací, které jsou v jeho tvorbě rovněž zastoupeny, je malířský rukopis vysoce pastózní a barevnost veskrze expresivní.
    Počátky tvorby Michala Ožibka spadají do jeho útlého dětství, na základní a střední škole mimo obrazů tvořil také graffiti. Od roku 2005 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana. Roku 2010 získal jeho obraz iDeath II. cenu návštěvníků BP portrait award 2010. Dílo obdrželo 4127 jejich hlasů z celkových 25 980. Přihlášeno bylo 2177 výtvarníků z celého světa, z nichž galerie vybrala na výstavu 58 portrétů.
    Studia úspěšně zakončil v červnu roku 2011 diplomovou prací, jež byl 5 x 4 metrů velký obraz postmoderně pojaté piety – Escape. Jako oponenta tohoto díla oslovil prof. Gordona Grahama, autora knihy Filozofie umění a vyučujícího na univerzitě Princeton v New Jersey. Dílo je nyní volně přístupné v prostorách arcibiskupského zámku v Kroměříži.
    Roku 2017 Olomoucké muzeum umění zařadilo tři obrazy Michala Ožibka do dosud největší souborné výstavy české a moravské hyperrealistické malby. Současně s tím se aktivně spolupodílel na přípravě výstavy a několika set stránkové publikace Fascinace skutečností, mapující vznik a vývoj hyperrealismu v České republice.

  • Více

    36 hlasů

  • prof. PhDr. Jiří Sehnal, CSc.

    Jiří Sehnal se narodil 15. února 1931 v Radslavicích u Přerova. Vystudoval dějiny hudby a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po studiu prošel několika zaměstnáními v oboru, mj. spravoval hudební archiv a knihovnu na zámku v Kroměříži. V roce 1964 nastoupil do Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. Pracoval zde –později jako vedoucí – do roku 1992 a zasloužil se o zpracování mnoha významných sbírek, vytvoření průvodce po muzejních fondech a uspořádání řady výstav. Pedagogické činnosti se mohl věnovat až po roce 1989 a působil na filozofických fakultách Masarykovy univerzity a své alma mater. V roce 1992 stál u zrodu občanského sdružení Musica sacra usilujícího o zvelebení církevní hudby na Moravě. Svůj vědecký zájem zaměřil především na dějiny hudby tohoto regionu v 17. a 18. století se zřetelem ke kapelám olomouckých biskupů, na dějiny varhan a na katolickou chrámovou hudbu v 17. až 19. století. Dějiny hudby na Moravě od středověku do 19. století pak podrobně zpracoval pro Vlastivědu moravskou. Mezi jeho další významné vědecké díla patří kritické edice staré hudby (Adam Michna z Otradovic, Jiří Antonín Benda, Josef Antonín Plánický, Heinrich Ignaz Biber, Georg Muffat, Filip Jakub Rittler) pro řady Musica Antiqua Bohemica, Denkmäler der Tonkunst in Oesterreich a Denkmäler der Musik in Salzburg. V letech 1991–2009 zastával funkci organologa brněnské diecéze a jeho dlouholetý výzkum varhan na Moravě mj. přinesl soupis většiny historických nástrojů s přesnou dokumentací a pomohl tak zachránit před zničením či nešetrným restaurováním mnoho cenných nástrojů. Moravskou, potažmo českou hudební kulturu profesor Sehnal obohatil jako špičkový vědec a důležitý organizátor a pedagog i jako obětavý a zásadový člověk, který přístupem k oboru ovlivnil generace muzikologů.
    Z 340 vědeckých prací uvádíme autorem samotným vybraná díla:
    Pobělohorská doba 1629-1740. In Hudba v českých dějinách. Praha 1983, 2. vyd. 1989.
    Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století. Brno 1988.
    Caroli de Liechtenstein-Castelcorno episcopi Olomucensis operum artis musicae collectio Cremsirii reservata (spolu s J. Peškovou). Praha 1998. Tematický katalog lichtenštejnské hudební sbírky, který vydává Národní knihovna ČR.
    Dějiny hudby na Moravě (spolu s J. Vysloužilem). Brno 2001.
    Barokní varhanářství na Moravě I-III. Brno-Olomouc 2003-2018.
    Pavel Vejvanovský and the Kroměříž Music Collection. Olomouc 2008.
    Adam Michna z Otradovic - skladatel. Olomouc 2013, angl. 2016
    Figurální mše na Moravě od 17. století do současnosti. Brno 2020.

    Ocenění


    V roce 2006 se stal nositelem Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti hudebních věd.
    V říjnu 2016 se k jeho životnímu jubileu uskutečnila v Moravské zemské knihovně výstava nazvaná Jiří Sehnal – hudební historik Moravy. Představila veřejnosti badatelskou činnost Jiřího Sehnala v oblasti dějin hudby 17. a 18. století se zřetelem k Moravě, dále jeho výzkum v oblasti dějin varhan a katolické chrámové hudby i jeho bohatou publikační činnost.
    Dne 19. listopadu 2016 během 21. Svatocecilského setkání chrámových hudebníků v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla mu diecézní biskup Vojtěch Cikrle předal medaili sv. Cyrila a Metoděje za celoživotní přínos v umělecké oblasti, zejména v propagaci a interpretaci duchovní hudby.
    V roce 2023 byl oceněn Cenou města Brna za přínos v oblasti hudby.

  • Více

    35 hlasů

  • Jiří Halouzka

    Řezbář Jiří Halouzka je známý jako zakladatel a tvůrce Pradědovi galerie jež leží v obci Jiříkov u Rýmařova v podhůří Jeseníků, v blízkosti hradu Sovinec. Mezi hlavní díla pana Halouzky patří bezesporu největší socha “vládce Jeseníků“ děda Praděda v ČR, která je 10,4 metrů vysoká a váží 15 tun. Další významnou částí tvorby je betlém, který obsahuje přes 250 ručně vyřezávaných figur v životní velikosti, a který se neustále rozrůstá. Betlém byl rovněž vystaven u příležitosti světového kongresu betlémářů v Hradci Králové, kde byl oceněn titulem „Největší betlém na světě“. V roce 2008 zde bylo otevřeno Muzeum betlémů od dalších moravských řezbářů. Za třetí unikát v Pradědově galerii považuje Jiří Halouzka obří dřevěný obraz Pradědovy říše, který původně stál v kamenné rozhledně na vrcholku Pradědu. Ta byla bohužel i s obrazem zničena. Jedná se tedy o pečlivě vyřezávanou kopii původního obrazu podle dobové a vzácné pohlednice. Na celý monument bylo použito dřevo ze čtyřiadvaceti lipových kmenů, měří 2,2 x 5 metrů. Všechny tři zmíněné dominanty jsou zapsány v české Guinessově knize rekordů.


  • Více

    52 hlasů

  • Pěvecké sdružení moravských učitelů

    Pěvecké sdružení moravských učitelů je tradičně jedním z nejstarších a největších mužských sborů na Moravě i v Čechách. Založil ho Ferdinand Vach, významný pedagog a skladatel. Podařilo se mu ze studentů a absolventů kroměřížského Pedagogia sestavit vynikající mužský sbor s nímž si vytkl za cíl oprostit se od moravského provincionalismu a doznívající vlastenecké nostalgie. Položil tak základy moderní sborové interpretaci, opřené o suverénní technickou dokonalost a umocněné stylovou vytříbeností a hlubokým procítěním ideového obsahu, s nutností zcela nové koncepce umělecké práce – progresivní dramaturgie, vyspělé hlasové kultury, absolutní intonace či zpěvu zpaměti. PSMU přispělo k obohacení národní kultury i tím, že podnítilo založení nových pěveckých sborů, ale také vznik četných a osobitých sborových děl.
    Právě z Kroměříže, zazářila v roce 1903 hvězda a dosavadní stálice mezi ostatními mužskými pěveckými sbory. Díky stylové a obsahové vytříbenosti a vyspělé hlasové kultuře pronikalo PSMU od roku 1905 i do ciziny, kde působilo jako objev a doznávalo triumfálních úspěchů. Vachovo průkopnické dílo dále rozvinul prof. Jan Šoupal, pod jeho vedením dosáhlo sdružení suverénních vítězství v náročných světových sborových soutěžích. V roce 1964 převzal funkci dirigenta skladatel a hudební teoretik prof. Antonín Tučapský, který vnesl do činnosti sboru řadu nových progresivních prvků. Po krátkém působení dirigenta Oldřicha Halmy, známého zejména úpravami lidových písní, stanul roku 1975 v čele PSMU prof. Lubomír Mátl, který vedl sbor k novým interpretačním metám dlouhých 40 let do roku 2015. Pod jeho vedením získalo sdružení řadu ocenění doma i v zahraničí. Nastudoval se sborem řadu velkých a obtížných skladeb a pozvedl na velmi vysokou úroveň jeho interpretační schopnosti.
    Od ledna 2015 byl uměleckým vedoucím PSMU Mátlův nadějný žák Jiří Najvar, který přes své mládí už dokázal svoji erudovanost. Sbor coby umělecký vedoucí řídil čtyři roky. V září 2015 po čtyřleté pauze znovu nastoupil do sdružení coby další sbormistr Jiří Šimáček. Po odchodu Jiřího Najvara v lednu 2019 převzal po něm umělecké vedení. Právě pod taktovkou Jiřího Šimáčka sbíralo sdružení zlatá pásma z hudebních festivalů – Praga Cantat 2016, Singing World Petrohrad 2018 či Wernigerode 2023.
    PSMU se v posledních letech rovněž účastnilo prestižních hudebních festivalů – Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, Dvořákova Olomouc, Smetanova Litomyšl či Polička 555. Na svých koncertech zařazuje hudební díla se světskou či duchovní tematikou. V rámci světského programu uvádí díla Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, skladby Pavla Křížkovského, Bohuslava Martinů, J. B. Foerstera a také zaznívají úpravy lidových písní. V rámci duchovního programu sbor propojuje hudbou období od renesance až po současnost díly autorů zemí celé Evropy – G. P. da Palestriny, F. Biebela, J. G. Handela, F. M. Bartholdyho, P. Janczaka, O. Gjeila, V. Miškinise, A. Pärta, C. Orffa.
    Pěvecké sdružení moravských učitelů je jeden z posledních mužských neprofesionálních sborů, který udržuje v repertoáru a provádí na koncertech vrcholná díla Leoše Janáčka Maryčka Magdónova, Kantor Halfar či Potulný šílenec, jež patří mezi stěžejní části jejich koncertů. I proto je PSMU zařazeno mezi soubory, které jsou podporovány Nadací Leoše Janáčka.

Moravská národní obec, 2016 - 2026