Výsledky hlasování - Osobnost Moravy 2016

  • Více

    316 hlasů

  • PhDr. Jaroslava Grobcová

    Autorka knih o historii Moravy, v kterých odhaluje zajímavosti a fakta, jenž mohou unikat většinově jiným směrem zaměřené odborné veřejnosti. Paní Grobcová v průvodním textu vyznává, že miluje Moravu celým svým srdcem. Což — i přes úctyhodný věk — také dokazuje svou aktivní nadšenou prací.

  • Více

    252 hlasů

  • Jaroslav Beneš

    Umělecký řezbář věnující se tvorbě dřevěných betlémů. Široké veřejnosti je znám díky svému unikátnímu dílu, stále se rozrůstajícímu Loštickému betlému. Raritou betlému je mimo jiné to, že už několik desítek postaviček v něm představuje autentické postavy nejen z Loštic či jejich blízkého okolí, ale i vzdálenějších míst Moravy.

  • Více

    209 hlasů

  • Marie Holubíková

    Strážnická malérečka, tedy malířka tradičních moravských ornamentů, se prostřednictvím své umělecké práce dlouhodobě stará o uchování tradic na Slovácku. Především na Strážnicku se každý návštěvník může potěšit krásou malovaných domečků, kapliček, vinných sklepů, ale také vlakového nádraží. Kromě toho malířka zdobí ornamentem nejrůznější předměty jako jsou talíře, vázy, ale také vařečky. Dlouhodobě se paní Marie Holubíková snaží o předávání svých bohatých zkušeností a dovedností další generaci maléreček. Díky této záslužné práci nebude krása lidových ornamentů na Moravě zapomenuta.

  • Více

    515 hlasů

  • Jiří Albrecht

    Dačický výtvarník, spisovatel a pedagog se již od mládí věnoval publikační činnosti a tvorbě ilustrací pro různé tiskoviny a publikace. V roce 2000 založil v Dačicích první zdejší soukromou galerii s názvem Moravský dvůr, která měla představovat díla mladých umělců jihozápadní Moravy Z ateliéru Moravský dvůr vyšly také například kreslené pohlednice, návrhy a realizace nástěnných maleb, panoramatická mapa Dačic, realizované návrhy firemních značek, ale třeba i logo dačické ZŠ a gymnázia. Výčet by byl velmi dlouhý. Pan Jiří Albrecht je doposud autorem třech knih. V roce 2004 napsal a vydal knihu Kreslířovy tipy na výlety, kterou vybavil svými vlastními ilustracemi. I v druhé publikaci s názvem Obrázky z jihozápadní Moravy, vydané roku 2007, se věnuje popisu krajiny i cestopisným fejetonům. Třetí knihu vydanou roku 2015 nazval Poslouchej, v dálce už píská lokálka. Z obsahu těchto tří knížek je cítit vřelý cit k rodnému domovu a k Moravě. Ale také k železnici, kterou autor obdivuje. Knížky zdobí přes 300 ilustrací. Pan Jiří Albrecht se v současné době připravuje na dvě podzimní výstavy. První bude v Jemnici, druhá v Dačicích.

  • Více

    408 hlasů

  • Mgr. et MgA. Tomáš Kočko

    Moravský písničkář, zpěvák, muzikant, skladatel a badatel v oblasti původní moravské a slovanské umělecké tvorby, je rodákem z Frýdku-Místku. Se svým orchestrem je držitelem dvou cen Anděl za album roku. Z dlouhé řady CD, která Tomáš Kočko se svým orchestrem vydal, je nutné zmínit album Poplór, které slavilo velký úspěch v prestižní TOP 20 European World Music Charts. Zatímco úplně první deska Horní chlapci je hudebním vzdáním holdu valašskému básníku Ladislavu Nezdařilovi, tak předposlední nazvaná Cestou na jih představuje putování folklórními regiony Moravy. Tomáš Kočko vydal letos na konci dubna doposud svoji poslední desku nazvanou Velesu. Tento název jasně napovídá o skutečnosti, že i při tvorbě tohoto alba byly autorovi inspirací pohanské motivy z předkřesťanského období našich předků. Se svou hudbou inspirovanou tradiční moravskou kulturou objíždí Tomáš Kočko v doprovodu svého orchestru celou Evropu a hraje na nejrůznějších festivalech. Tomáš Kočko se také výrazně prosadil jako muzikálový herec a režisér (Jesus Christ Superstar, Hair, West Side Story, Babylon, Legenda atd.). Na operní scéně má na svém kontě například režii představení Lazebník Sevillský.

  • Více

    2141 hlasů

  • Bc. Iva Bittová

    Zpěvačka, houslistka a herečka — nejoriginálnější hudební osobnost nejen na domácí scéně, která ve své tvorbě nezapře své moravské kořeny. Hudební jazyk Ivy Bittové není dodnes pojmenován. Získala mnoho významných ocenění za hudbu a přínos hudbě. Tato fenomenální umělkyně žije ve Spojených státech amerických, koncertuje nejen v prestižních světových sálech, ale i ve své domovině — naposledy v rámci festivalu třinácti moravských měst Concentus Moraviae.

  • Více

    185 hlasů

  • Věra Sosnarová

    Rodačka z brněnské Slatiny. Její matka, Ljuba Gabrielovna Mělká /Mělkinová/, byla ruskou emigrantkou z Petrohradu — zdravotnicí carské armády. Ve zmatcích bolševické revoluce utekla s brněnským legionářem Janem Šímou přes Vladivostok do Československa, za kterého se provdala ještě na lodi. Po pozdějším rozvodu si našla jiného muže, který ji posléze opustil. Němci ho za války odvlekli na Šumavu, kde zemřel. Zřejmě z prvního manželství měla Ljuba dcery Taťánu (jež zůstala v péči otce) a Věru, z druhého pak Naděždu, se kterými poté bydlela v chudé kolonii ve Slatině. Když v roce 1945 osvobozovala Brno Rudá armáda, byla Ljuba s oběma děvčaty zatčena sovětskou NKVD a v dobytčím vagónu poslána na Sibiř do nápravně-pracovního tábora, tzv. gulagu. Cestou byly několikrát znásilněny. V lágru zažívaly nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežila. Bez dokladů následně putovaly na Dálný východ, kde pokračovaly v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí — v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrátily až v roce 1964, za velmi nevýhodné smlouvy. V jistém JZD na Znojemsku musely odpracovat ještě 10 let jako levná pracovní síla. Obě děvčata vysvobodila ze spárů nelidského ponížení až láska místních chlapců a svatba. Sestra Naděžda již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. Její tragický osud popisuje kniha Krvavé jahody. Jako občanka ČR nedostala od státu žádné odškodnění.

  • Více

    1909 hlasů

  • Luděk Bil

    Vyučil se v roce 1981 na SOU Šířava pro RaJ Přerov. Svou praxi nabýval v řadě provozoven s rozličným zaměřením, zahraniční zkušenosti získal u německé firmy Eurest a v Pizzerii Don Camillo v německé lázeňském městečku Bad Reichenhall. V roce 1994 začal pracovat pro firmu Retigo jako odborný kuchař. Na různých výstavách a prezentačních akcích s konvektomaty se začal setkávat s vrcholnou gastronomíí. V roce 1995 vstoupil do AKC. Od roku 1998 je živnostník se zaměřením na gastronomii. V tomto období učí kuchaře vařit na konvektomatech po celé ČR, Slovensku, Rusku, Polsku a Srbsku. V roce 2002 se stává spoluzakladatelem Severomoravské pobočky AKC ČR. Společně s kolegy začíná pořádat řadu soutěží. V roce 2005 se stal součástí Gastrocentra Moravia kde má své kuchařské studio. Zde pokračuje v pořádání soutěží, například pro talentované kuchaře je to klání MORAVSKÝ KUCHAŘ RETIGO CUP. Pan Bil se dále věnuje pořádání seminářů a škol vaření, zajišťuje cateringové služby, připravu rodinných oslav. Ocenění a diplomy: držitel stříbrné medaile M. D. Rettigové za zásluhy v gastronomii; vítěz divácké soutěže Makro Dobrý podnikatel 2014; akreditovaný komisař soutěží oboru Kuchař pro soutěže pořádané AKC ČR. Ocenění na kuchařských soutěžích: O pohár svatého Vavřince v letech 2003 až 2005 (stříbrná a 2 bronzové); polská kuchařská soutěž Slavnosti Tresky 3x vítěz (2005, 2007 a 2009); Soutěž na Slovensku Špica Guláš 1. místo a 3. místo (2011, 2012).

  • Více

    2521 hlasů

  • PaedDr. Jiří Jilík

    Učitel, novinář, publicista, spisovatel a scénárista. Od dětství vyrůstal v otcově rodišti v Kunovicích. Po maturitě vystudoval učitelství na pedagogické a muzeologii na filozofické fakultě brněnské univerzity. V 70. letech byl učitelem na základní škole ve Vlčnově, od roku 1979 až do odchodu do důchodu pracoval v regionálním tisku (Slovácká jiskra a Slovácké noviny v Uherském Hradišti a Malovaný kraj v Břeclavi), s výjimkou 2. poloviny 80. let, kdy působil na úseku tvorby Filmového studia ve Zlíně. V důchodovém věku zaměstnanec Slováckého muzea (lektor a průvodce v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě) a Moravského zemského muzea (Centrum slovanské archeologie MZM v Uherském Hradišti). Ve Vlčnově stál v čele přípravného výboru Vlčnovských slavností s jízdou králů, řadu let působil jako předseda a dodnes je členem programové rady. Je autorem mnoha folklorních pořadů těchto slavností, v rámci MFF ve Strážnici již desetiletí připravuje a moderuje Folklorní klub (pořad Slovácká čítanka aneb Ze zlatého fondu regionální literatury Slovácka). V 90. letech založil společně s prof. Miloslavem Pojslem Historickou společnost Starý Velehrad a Velehrad a Chřiby se staly častou inspirací jeho literární tvorby (Dobrodružství v klášteře Velehradském /1997/, Chřiby po hradských cestách /2011/ aj.) Fejetony a reportáže z cest po Slovácku uveřejněné v tisku se staly základem části jeho tvorby literární (Rebelové proti všednosti /2003/, Jdu Slováckem krásným I a II /2008, 2010/, Žítkovské bohyně /1995/, Žítkovské čarování /1996, 2013/. Ve Vlčnově čerpal inspiraci k Záhadné jízdě králů /2007, 2014/ a humoristickému příběhu U nás na Slovácku /2015/. Jako spoluautor je podepsán pod knihami o osobnostech Slovácka (Primáš J. V. Staněk /1998/, Hráli jsme s Jožkou Poláchem /2014/, Moarch Eveno: Byl jsem tu s vámi rád /2014/). V roce 2002 zakládá s Bořkem Žižlavským Expedici Chřiby a jejich „dítě“ novinový seriál Chřiby hory lidí a mýtů se na stránkách týdeníku Slovácké noviny udržel po čtyři roky. Do roku 2012 vyšlo již jedenáct svazků knižní edice Chřiby záhadné a mytické, tři další publikace s tématikou Chřibů a několik knížek s vlastivědnou tématikou (Lékárna u Zlaté koruny /2007/, Olšava ví svoje /2012/). Autor byl několikrát oceněn cenami udělovanými za literaturu faktu — Cenou Miroslava Ivanova, Cenou E. E. Kische a Cenou Petra Jilemnického, třikrát se stal laureátem novinářské ceny Prix non pereant v soutěži Média na pomoc památkám. V osmdesátých letech napsal společně s Hermínou Týrlovou scénář k animovanému snímku Jak si Jakub naposledy vystřelil /1979/, následovaly scénáře k filmům hraným i dokumentárním. Jako scénárista spolupracoval s televizními studii v Brně a Ostravě (pořady Folklorika, Folklorní magazín, Příběhy domů, Náš venkov). V posledním desetiletí píše zejména pro audiovizuální centrum SKYFILM. V roce 2005 obec Vlčnov Jiřímu Jilíkovi udělila čestné občanství a v roce 2014 Zlínský kraj cenu PRO AMICIS MUSAE za literární a publicistickou práci a přínos k uchování a propagaci lidové kultury.

  • Více

    2168 hlasů

  • Jarmila Šuláková

    Moravská folklórní zpěvačka, tanečnice a také příležitostná herečka. Narodila se 27. června 1929 ve Vsetíně a to v umělecké rodině. Její matka byla herečkou, tanečnicí a zpěvačkou, otec muzikant. Vyučila se švadlenou, avšak tato profese ji příliš nezaujala. V roce 1950 nastoupila coby prodavačka do Vsetínské prodejny Supraphonu, kde setrvala až do roku 1985, kdy odešla do důchodu. Provdala se za houslistu Ludvíka Schmidta, který jí byl, podle jejího vyjádření, také významným učitelem. Zpívala v různých souborech již od školních let. Od roku 1952 byla sólistkou BROLNu, se kterým absolvovala stovky vystoupení jak v tehdejším Československu, tak i v zahraničí (Vietnam, Čína, Mongolsko, SSSR, Korea, Kuba, Belgie, Velká Británie, Senegal, Bulharsko, Rumunsko, Japonsko, USA, Kanada, Polsko, Německo, Holandsko, Finsko, Dánsko). Působení Jarmily Šulákové v BROLNu bylo ukončeno 31. října 1993, kdy rovněž končí první etapa tohoto tělesa. Kromě různých cimbálových souborů na jevištích i koncertních pódiích pravidelně vystupuje také společně s kapelou Technik Jana Rokyty, spolupracovala se souborem Kyčera, s formací Jasénka a především s folk-rockovou skupinou Fleret. Je občas také označována jakožto královna lidové písně. Její písně vyšly na bezpočtu zvukových nosičů. Některé zpívala i spolu se svou matkou Blaženou Šulákovou a dcerou Zuzanou Pavlůstkovou. V roce 1979 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně, v roce 1989 národní umělkyně. Kromě toho si v roce 1955 přivezla ze Světového festivalu mládeže a studentstva bronzovou cenu, v roce 1957 pak stříbrnou.

  • Více

    214 hlasů

  • Josef /Jožka/ Černý

    Další folklórní osobnost, tentokrát s lidovým přízviskem „král lidové písně“. Jako zpěvák se proslavil již ve svých čtyřech letech, kdy zpíval československému prezidentovi, doktoru Edvardu Benešovi. Dnes patří mezi nejznámější interprety moravské lidové hudby. Je držitelem ocenění (mimo jiné) Zlatý mikrofon a Cena Jihomoravského kraje. Mezi jeho početnou diskografii patří alba, např.: Ty jsi moja velká láska; Na horách, na dolách; Vínečko bílé aj rudé.

  • Více

    304 hlasy

  • Zdeněk Valchář

    Výtvarník a jednatel Historicko-vlastivědné společnosti Moravian v Suchdole nad Odrou, která provozuje muzeum Moravských bratří. V městyse Suchdol nad Odrou, v typické malé usedlosti s uzavřeným dvorkem (takové se v minu&losti stavěly na Kravařsku), vzniklo v roce 1990 muzeum Moravských bratří. U vzniku Historicko-vlastivědné společnosti i muzea stál právě i Zdeněk Valchář, který je také skvělým průvodcem a znalcem historie spojené s životními osudy, prací a misijní činností Moravských bratří. Na internetových stránkách Moravianu se k tomuto tématu píše: „Téma Moravští bratři bylo po dlouhá desetiletí pro socialistické společenské zřízení nepohodlné, tabuizované a tudíž i na severní Moravě zcela zapomenuté. Po roce 1990 se je snažil představit naší veřejnosti Klub přátel Suchdolu n. O. a podnikl několik úspěšných akcí. Tak významné téma však vyžadovalo větší pozornost, proto v roce 1999 vzniklo občanské sdružení MORAVIAN Historicko-vlastivědná společnost, které začala intenzivně sdružovat nadšené obdivovatele díla Moravanů. Pro naši současnost je výjimečné především evangelizační zanícení, které je mnohým současníkům vzorem. Podařilo se vytvořit areál s muzeem, Parkem Moravských bratří a jinými pozoruhodnostmi, které jsou přitažlivé především pro zahraniční návštěvníky, kteří se do kontaktu se současnými Moravskými bratry dostávají ve světě častěji. Muzeum Moravských bratří není jen budovou s expozicemi ale i institucí, která iniciuje vznik, nebo obnovu dalších pamětihodností, připomínajících Moravské bratry. Produkuje další studijní prameny i nové publikace k jejich bližšímu poznání.“ Pan Zdeněk Valchář společně se svými kolegy organizuje odborné konference věnované různým tématům spojeným s činností a životem Moravských bratří. Zatím poslední VII. konference, konaná v minulém roce 2015, se například věnovala ženám a jejich postavení v komunitě Moravských bratří. Průběh této konference byl zpracován do sborníku nazvaného Ženy Moravských bratří. Moravští bratři šířili dobré jméno své rodné vlasti Moravy často velmi daleko od domova a proto je velmi důležité, že pan Valchář a celá společnost Moravian široké veřejnosti připomínají hrdé, skromné a pracovité lidi, kteří si říkali Moravané.

  • Více

    162 hlasů

  • Radek Lička

    Skladatel a muzikant. Již mnoho let věnuje hudební kompozici (napsal přibližně 100 skladeb pro děti a mládež). Prošel mnoha hudebními žánry a spolupracoval s řadou moravských hudebních skupin jako hráč na klávesy a akordeon. Od roku 2002 se věnuje výuce hry na keyboard. Se svými žáky se úspěšně zúčastnil několika středoevropských soutěží. Je také autorem publikací pro děti „Škola hry na elektronické klávesové nástroje“ z roku 2014 a „Veselé etudy pro elektronické klávesové nástroje“ z roku 2015 a „Moravské národní písně a koledy“ z roku 2016. Celou jeho tvorbu výrazně ovlivňuje láska k rodné zemi Moravě.

  • Více

    2070 hlasů

  • JUDr. Michal Hoskovec

    Narodil se v roce 1974. V letech 1989 až 1993 studoval na Gymnáziu Brno na Slovanském náměstí. Následně úspěšně dokončil Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a v roce 2000 získal akademický titul Mgr. V letech 2000 až 2003 pracoval jako advokátní koncipient, asistent soudkyně Ústavního soudu České republiky. Mezi lety 2003 až 2005 pak byl justičním čekatelem Krajského soudu v Brně. V roce 2005 byl jmenován soudcem a dosud je předsedou senátu Okresního soudu Brno–venkov. Po obhajobě rigorózní práce na téma „Vývoj moravské státoprávní individuality“ a složení příslušné zkoušky získal v roce 2013 akademický titul JUDr. Ve stěžejní publikaci „Právní kontinuita autonomie Moravy“ autor JUDr. Michal Hoskovec hned v úvodu píše: „V současné době nejsou respektovány historické hranice Moravy, jakož ani samostatný výkon moci, ať již její rozsah byl v minulosti jakýkoli. Rozhodl jsem se pomoci pátrat po příčinách tohoto stavu, a to z hlediska oboru, který jsem vystudoval, totiž práva…“ Publikační a mediální činnost: Pocta Karlu Schellemu — právnické nakladatelství KeyPublishing při MU Brno /2013/; příspěvek Počátky moravského obrození; Vývoj moravské státoprávní individuality — rigorózní práce PrF MU /2013/; Právní kontinuita autonomie Moravy — právnické nakladatelství Key Publishing při MU Brno /2013/; ocenění Michaela Jamese Stewarta z Albany bronzovou záslužnou medailí Královského řádu Moravských rytířů sv. Rostislava a Kolumbana a jmenování familiářem řádu (Fa.M.) /2013/; Enyklopedie českých právních dějin — právnické nakladatelství KeyPublishing při MU Brno — příspěvek „Morava“ ve svazku III. /2014/; přibudou ještě další 2 příspěvky s moravskou tematikou ve svazcích cca VIII a XII, nicméně to ještě není svazkově sestaveno.

  • Více

    161 hlasů

  • Marek Ošťádal

    Starosta hrdé moravské obce Náklo, která se již od roku 2011 aktivně zapojuje, také díky panu starostovi, do promoravské iniciativy organizované spolkem Moravská národní obec pod názvem „Za vyvěšování moravské vlajky“. Pana Marka Ošťádala velmi dobře znají lidé z celého srdce Moravy, jak je často nazývána Haná. Mnoho posluchačů zaujala jeho vystoupení v pořadech rádia Haná — „Hlas dědině“ a „Pepin z Hané“. Zájem široké veřejnosti vzbudila také originální hudební produkce skupiny „Stracené Ráj“, ve které tento všestranný a aktivní člověk působí jako základní pilíř. Prostřednictvím s humorem pojatých písniček a mluveného slova v čistém a přirozeném hanáckém dialektu se pan Marek Ošťádal společně s jeho hudebními kolegy snaží o uchování hanáckého jazyka, který je součástí kulturního bohatství naší rodné země Moravy.

  • Více

    582 hlasů

  • Petr Chňoupek

    Petr Chňoupek, šéfredaktor Horáckých novin — „listu Západní Moravy“ — v tisku nepřetržitě připomíná, že Třebíčsko je součástí Moravy a udržuje tak moravské povědomí na Vysočině. Známé jsou sloupky Petra Chňoupka, které jsou v Horáckých novinách na první straně. Horácké noviny mají sídlo v Třebíči, vycházejí 2x týdně se 30 tisícovým nákladem s dosahem na celou Vysočinu, včetně severního Horácka. Petr Chňoupek je v současné době členem zastupitelstva obce Mastník, kde žije. Zároveň vykonává funkce předsedy kontrolního výboru obce, kronikáře obce a je členem rady mikroregionu Třebíčsko. Mezi lety 1998 až 2014 vykonával dokonce funkci místostarosty obce Mastník. Od roku 2013 je pan Petr Chňoupek předsedou spolku „Povodí Stařečského potoka“. Spolek se zabývá propagací historie, řemesel, folklóru, zvyků… regionu Stařečska. Dále je v jeho náplni výstavní a přednášková činnost (výstavy k výročím a výstavy místních výtvarníků). V roce 2010 se stal jedním z iniciátorů a duchovních otců (spolu se starostou městyse Stařeč, panem Čestmírem Linhartem) výstavby rozhledny na Pekelném kopci. Rozhledna byla uvedena do provozu v roce 2014. Pan Chňoupek má za sebou několik regionálních vlastivědných publikací a za pozornost jistě stojí ta skutečnost, že je autorem znaků několika obcí, například Mastník, Koněšín, Štěpkov… Pan Petr Chňoupek je ženatý a má dvě děti.

  • Více

    842 hlasů

  • Jiří Kuběna

    Moravský básník, historik a Moravan, pan Jiří Kuběna, vlastním jménem PhDr. Jiří Paukert, se narodil 31. května 1936 v hanáckém městě Prostějově. Vystudoval dějiny umění na Filosofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity. Nejprve pracoval coby historik umění na Památkovém ústavu v Brně. Již v roce 1966 vznikla na jeho podporu Společnost přátel Jiřího Kuběny. Před společenskými změnami roku 1989 mistr publikoval téměř výhradně v samizdatu a také v exilu. Výjimkou bylo několika kratších textů, které vydal v nadějné době společenského uvolnění kolem roku 1968. Jiří Kuběna neodmyslitelně pařil do okruhu časopisu Tvář. Redigoval samizdatové sborníky Tempo (1968) a Tauros (1974), časopisy Proglas (1990) a Box (od roku 1988). Je autorem asi třiceti rukopisných básnických knih. Zajímavostí je, že první knihu Zpívající Voliéra napsal již jako sedmnáctiletý. V 90. letech vydával časopisy Box a Vetus Via. Roku 1994 nastoupil historik, pan Jiří Kuběna, jako kastelán hradu Bítova. Zde trvale žije a každoročně organizuje celostátní setkání básníků. V roce 1998 byl pan Jiří Kuběna vyznamenán prezidentem Václavem Havlem medailí Za zásluhy v oblasti kultury a umění I. stupně. Jiří Kuběna vydal následující publikace: Zpívající Voliéra, soukromě 1953; Vetus Via, Brno 1996; Moře v úplňku, Votobia, Olomouc 1991; Nelítostné Zastaveníčko, František Muzika, Praha 1968; Petrov, Brno 1994; Láska Boha i Člověka, Votobia, Olomouc 1991; Krev ve Víno, velký autorský výbor, Votobia, Olomouc 1995; Jižní Kříž, Dílo sv. II, Vetus Via, Brno 1998; Paní na Duze, Petrov, Brno 1998; Žízeň Hvězdy Jitřní, Vetus Via, Brno 2000; Hledá se Micimaus (aneb Baron a jeho Lvice), Vetus Via, Brno 2001; Matka Zjevení, Dílo sv. III, Vetus Via, Brno 2002; Juvenilia (I/1 — Jiný Vesmír, I/2 — Země Nikoho), Dílo sv. I, Vetus Via, Brno 2003; Doryforos i Ganymedes, Dílo sv. IV, Vetus Via, Brno 2004. „… vždycky jsem cítil ponížení, že musím do nějakých obskurních rubrik psát: národnost česká, když jsem Moravan, ne Čech… Moje vlast je Morava a žádné Čechy, a už vůbec ne infámní, hrůzné, bohorouhačské Česko, ten obludný výplod našeho zdivočelého, prohnilého, nekonečně zkorumpovaného, nestoudného, každou sebemenší hodnotu okamžitě špinícího, rozkládajícího, relativizujícího liberalismu.“ (Jiří Kuběna, básník, …vyznání moravské, Střední Evropa, 2/88, samizdat) Jiří Kuběna nikdy nezapřel své moravanství a svůj vztah k rodné zemi.

  • Více

    345 hlasů

  • doc. PhDr. Bohuslav Klíma, Csc.

    Narodil se 3. května 1950, vystudoval Filozofickou fakultu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova univerzita). Mezi lety 1972 až 1973 krátce působil v Oblastním muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně a následně až do roku 1979 pracoval jako asistent a později coby odborný asistent na katedře historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Po roce 1979 se stal vědeckým a později samostatným vědeckým pracovníkem brněnského Archeologického ústavu Československé akademie věd. Podílel se na archeologických výzkumech na velkomoravském hradišti v Mikulčicích a jako vedoucí také na archeologickém průzkumu rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě. V současné době pan docent působí na Katedře historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde vyučuje budoucí uči­tele dějepisu. Doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc., je nejen populární pedagog, ale zároveň i významný a uznávaný archeolog. Jako vedoucí výzkumu vý­znamně přispěl k poznání velkomoravské minulosti znojemského Hradiště. Na této lokalitě působí od roku 1986 až do současnosti. V roce 1996 dosáhl společně se svými kolegy významného úspěchu, když oznámil odborné veřejnosti objev základů velkomoravské kamenné církevní architektury na lokalitě Znojmo-Hradiště. Od roku 2007 je zde postupně odkrýváno nově objevené velkomoravské pohřebiště. Během třicetiletého výzkumu velko­moravského mocenského centra ve Znojmě-Hradišti dosáhl tým archeologů a studentů, pod vedením pana docenta Klímy, významných úspěchů. Svojí usilovnou a obětavou prací tato velká osobnost moravské historické vědy významně přispívá k poznání života moravské raně středověké společnosti.

  • Více

    216 hlasů

  • prof. PhDr. Mgr. Tomáš Knoz, Ph.D.

    Narodil se 26. listopadu 1965 v Brně. Je uznávaným moravským historikem, odborníkem na moravské a také české dějiny raného novověku. Je vysoko­školským pedagogem. Dlouhou dobu působí v Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Je autorem mnoha příspěvků, které se věnují Moravě (Markrabství moravskému) a moravským osobnostem v období předbělohorském i v následné době nucené emigrace moravských protestantů. Jeho práce se dále zaměřují na renesanční a manýristickou kulturu a hospodářské dějiny Moravského markrabství. Spolupředsedá mezi­národní komisi pro česko-lichtenštejnské vztahy a zasedá v několika vědec­kých a redakčních radách. Prof. PhDr. Mgr. Tomáš Knoz, Ph.D. je autorem následujících publikací: Renesance a manýrismus na zámku v Rosicích. Rosi­ce 1996; Državy Karla staršího ze Žerotína po Bílé hoře. Osoby, příběhy struktury. Brno 2001; Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středo­evropské souvislosti, obecné aspekty. Brno 2006; Karel starší ze Žerotína / Don Quijote v labyrintu světa. Praha 2008.

  • Více

    235 hlasů

  • Prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl, CSc.

    Prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl, CSc. klinický psycholog Psychiatrické nemocnice v Kroměříži a emeritní profesor katedry psychologie FF UP Olomouc, vedoucí psycholog Psychiatrické nemocnice v Kroměříži a významný vědec v oboru psychoterapie. Stanislav Kratochvíl se narodil 25. srpna 1932 v Brně. Zde také vystudoval psychologii na filosofické fakultě. Od dob studia se táhne jeho zájem o psychoterapii a hypnózu. Po absolutoriu začal pracovat jako psycholog v Kroměříži, kde kromě dvou let v Brně, pracuje celý život. V roce 1967 obhájil doktorskou práci na téma "Psychotonový interview v psychoterapii neuros" a získal titul PhDr. O dva roky později obhájil kandidátskou disertační práci na téma "Hypnóza a spánek" na Univerzitě Komenského v Bratislavě. V letech 1969-1970 byl pozván k ročnímu pracovnímu pobytu v Laboratory of Hypnosis Research na Stanfordské univerzitě a v Unit of Experimental Psychiatry na Pensylvánské universitě. V USA se podílel na vědeckém výzkumu hypnózy. Své výsledky publikoval v amerických odborných časopisech. Ve Spojených státech se setkal s mnohými významnými osobnostmi světové psychoterapie. Mimo jiné chodil do skupiny jednoho z nejvýznamnějších světových psychoterapeutů Irwina Yaloma. Po návratu domů v roce 1975 na Univerzitě Komenského v Bratislavě habilitoval s prací "Prolongovaná hypnóza". Koncem 70. let musel z politických důvodů opustit brněnskou univerzitu a od roku 1978 přednášel na Katedře psychologie FF UP v Olomouci, kde byl v roce 1990 jmenován docentem a rok nato profesorem. Na počátku 70. let v kroměřížské psychiatrické nemocnici založil oddělení 18B pro léčbu neurotických poruch, jehož komunitní systém s využitím psychodramatu a psychogymnastiky byl určitým ostrůvkem svobody v tehdejším bolševickém Československu. Vedle psychoterapie neuróz a klinické hypnózy se významně věnuje i manželské terapii a léčbě sexuálních dysfunkcí. Stanislav Kratochvíl je autorem řady odborných publikací. Jeho kniha „Základy psychoterapie“ se stala stěžejním dílem klinické psychologie a vyšla již v několika stále doplňovaných vydáních. Stále aktualizuje i své knihy „Skupinová psychoterapie v praxi“, „Sexuální dysfunkce“, „Manželská a párová terapie“ a „Experimentální hypnóza“. Populárními se staly také jeho zdravotně výchovné publikace určené laické veřejnosti., např. „Jak žít s neurózou“. Je rovněž držitelem řady ocenění odborných společností a institucí jako je Cena Františka Palackého, Cena Jaroslava Skály, Cena profesora Hynieho, Heverochova medaile, Pamätná plaketa SPS nebo Cena Antonína Šimka. Díky svým jazykovým schopnostem ho zná řada psychoterapeutických osobností v Evropě i v USA, některé jeho knihy vyšly i v polštině. Vždy se hlásil ke zdravému moravskému patriotismu a důsledně studenty i frekventanty svých kurzů opravoval při chybném označení České republiky jako „Čechy“.

Celkem hlasů: 15755

Moravská národní obec, 2016